“Ze všeho nejvíce si přeji, aby turisté i Češi ochutnali pravou gruzínskou kuchyni, která ke mně přišla s krví mého otce.”

V 15 letech mu zemřel otec. Pro Lašu to byla obrovská rána. Zanechal studia a přestal sportovat. Nezbylo mu než mámě a sestře pomoci tím, že začne pracovat. Dostal se do restaurace, kde vykonával pomocnou práci.
Sny však nikdy nenechal umřít. V myšlenkách se stále držel naděje, že se jednou stane kuchařem. Nenechal to však na náhodě. V každém okamžiku svého volna pozoroval kuchaře a koukal mu přes rameno, jak připravuje jednotlivá jídla. První jídlo, které se od něho naučil vařit, bylo khinkali.
Laša však nečekal až si ho někdo všimne. Rozhodl se, že tento pokrm připraví úplně sám. “Moc jsem chtěl khinkali připravit bez jakékoliv pomoci. Jednoho dne jsem se proto rozhodl jídlo uvařit. Na ochutnávku jsem pozval vedoucího, manažera a kuchaře restaurace. Nevěděl jsem, co bude následovat,” prozrazuje Laša.
Všichni se shodli na tom, že jídlo připravil velmi chutně. “Ihned mi nabídli práci v kuchyni,” dodává. Začalo to khinkali a pokračovalo ke všem pokrmům gruzínské kuchyně. Netrvalo dlouho a mezi lidmi se rozkřiklo, že v této restauraci se vaří výborné pokrmy.

Zanedlouho se ve dveřích objevil majitel restaurace StarýDukan. Nepřišel však pro nic za nic. Jeho návštěva měla pro Lašu nečekaný konec. “Nabídl mi práci v jeho restauraci, kterou jsem s radostí přijal,” vzpomíná Laša na toto období, kdy mu bylo pouhých 22 let. Ani tady neusnul na vavřínech. Jeho sen být nejlepším kuchařem nikdy nezmizel. Nadále se rozvíjel a vzdělával, aby se jím mohl stát.
Čas běžel. Čtyři roky odpracoval v Estonsku v restauraci Pirosmani jako šéfkuchař. Nakonec ho cesty zavedly opět domů do Gruzie, kde si otevřel svou restauraci. Ovšem Estonsko si ho opět přitáhlo zpět a svou restauraci musel zavřít. Srdce a láska k rodině ho nakonec přece jen zlákaly zpětdo Gruzie, kde začal pracovat jako šéfkuchař v restauraci Qiziyi. Stále však přicházely nabídky z různých restaurací. “Už jsem byl unavený z toho věčného cestování. Tak jsem se rozhodl zůstat v Gruzii,” prozrazuje Laša.