fb-pixel
  • cz
  • en
  • ru
Rezervace
Laša je pravý gruzínský kuchař, který vždy věřil svému snu

“Ze všeho nejvíce si přeji, aby turisté i Češi ochutnali pravou gruzínskou kuchyni,
která ke mně přišla s krví mého otce.”  

 „Chceš poznat člověka, sedni s ním za stůl!“

Takto zní jedno z gruzínských přísloví. Je jasné, že pokud chcete ochutnat dobrou gruzínskou kuchyni, nejlepší bude zavítat do hlavního města Gruzie Tbilisi. Jestliže tam nemáte zrovna cestu, nevadí. Kousek od Staroměstského náměstímáme pro vás Gruzie Restaurant, kde pokrmy pro vás s láskoupřipravuje kuchař tělem i duší narozený přímo v Tbilisi. 

V krvi kuchaře Laša Gabeskelianiho, který vaří pro naši restauraci, koluje pravá gruzínská krev. Dnes už 29 letý muž se narodil právě v Tbilisi. Už jako dítě se často zatoulal do kuchyně, kde vařil jeho otec, taky velice známý kuchař. “Od mala jsem koukal na tatínka. Fascinovalo mě, jak vaří a moc se mi to líbilo,” prozrazuje dobu, kdy se poprvé zamiloval do vaření. Jak šel čas, tak ho kuchyň a příprava jídel lákala čím dál více. Jednoho dne to už nevydržel a musel dát prostor svým myšlenkám, které se začaly zhmotňovat v kuchyni. Dnes Lašana svůj první kulinářský zážitek vzpomíná takto: “Chodil jsem do sedmé třídy, když jsem poprvé uvařil Lobio a domácí chléb. Nikdo mi nepomáhal.”

Se svým hotovým pokrmem se pochlubil kamarádům, které pozval na ochutnávku. “Řekli mi, že tak chutně, jak jsem to připravil já, to neumí uvařit ani jejich máma,” dodává s úsměvem. Tehdy se v jeho hlavě zrodila myšlenka, že chce být tím nejlepším kuchařem. 

Období bezstarostného dětství však brzy skončilo

V 15 letech mu zemřel otec. Pro Lašu to byla obrovská rána. Zanechal studia a přestal sportovat. Nezbylo mu než mámě a sestře pomoci tím, že začne pracovat. Dostal se do restaurace, kde vykonával pomocnou práci.

Sny však nikdy nenechal umřít. V myšlenkách se stále držel naděje, že se jednou stane kuchařem. Nenechal to však na náhodě. V každém okamžiku svého volna pozoroval kuchaře a koukal mu přes rameno, jak připravuje jednotlivá jídla. První jídlo, které se od něho naučil vařit, bylo khinkali. 

Laša však nečekal až si ho někdo všimne. Rozhodl se, že tento pokrm připraví úplně sám. “Moc jsem chtěl khinkali připravit bez jakékoliv pomoci. Jednoho dne jsem se proto rozhodl jídlo uvařit. Na ochutnávku jsem pozval vedoucího, manažera  a kuchaře restaurace. Nevěděl jsem, co bude následovat,” prozrazuje Laša. 

Všichni se shodli na tom, že jídlo připravil velmi chutně. “Ihned mi nabídli práci v kuchyni,” dodává. Začalo to khinkali a pokračovalo ke všem pokrmům gruzínské kuchyně. Netrvalo dlouho a mezi lidmi se rozkřiklo, že v této restauraci se vaří výborné pokrmy. 

 

Nabídky přicházely jedna za druhou

Zanedlouho se ve dveřích objevil majitel restaurace StarýDukan. Nepřišel však pro nic za nic. Jeho návštěva měla pro Lašu nečekaný konec. “Nabídl mi práci v jeho restauraci, kterou jsem s radostí přijal,” vzpomíná Laša na toto období, kdy mu bylo pouhých 22 let. Ani tady neusnul na vavřínech. Jeho sen být nejlepším kuchařem nikdy nezmizel. Nadále se rozvíjel a vzdělával, aby se jím mohl stát.  

Čas běžel. Čtyři roky odpracoval v Estonsku v restauraci Pirosmani jako šéfkuchař. Nakonec ho cesty zavedly opět domů do Gruzie, kde si otevřel svou restauraci. Ovšem Estonsko si ho opět přitáhlo zpět a svou restauraci musel zavřít. Srdce a láska k rodině ho nakonec přece jen zlákaly zpětdo Gruzie, kde začal pracovat jako šéfkuchař v restauraci Qiziyi. Stále však přicházely nabídky z různých restaurací. “Už jsem byl unavený z toho věčného cestování. Tak jsem se rozhodl zůstat v Gruzii,” prozrazuje Laša. 

Cesta do krásné Prahy

“Uběhl jeden rok a dostal jsem pozvání do Prahy,” vysvětluje svou cestu, díky které se ocitl v České republice. Krásy hlavního města mu učarovaly již před mnoha lety. Navíc ho pozvali vážení a hodní lidé. Netrvalo dlouho a Laša stál pevně nohama na zemi právě v Praze.

Město tisíce věží, do kterého se sjíždějí turisté ze všech koutů světa, ho přijalo s otevřenou náručí. Co víc si přát?! Laša má jen jedno přání: “Ze všeho nejvíce si přeji, aby turisté i Češi ochutnali pravou gruzínskou kuchyni, která ke mně přišla s krví mého otce.”  Už naše babičky věděly, že jídlo připravované s láskou, je láskou okořeněné a chutná nejlépe. Co říci na závěr? Snad jen: “Dobrou chuť, Genacvale!”

 

 

Bílkova 861/14, Praha 1, info,gruzierestaurant,cz, Mob: +420 702 196 149, Tel: +420 222 316 462


Privacy Policy

created by virtual-zoom ©
Follow @gruzie_rest